Souhlas s užíváním výročních zpráv

V souladu s Podmínkami používání těchto webových stránek se vylučuje a je zakázáno užívat fotografie obsažené ve výročních zprávách umístěných na shora uvedených stránkách pro jiné než výhradně vlastní osobní a nekomerční účely a tyto fotografie rozmnožovat, upravovat, měnit, přetvářet či jinak do fotografií obsažených ve výročních zprávách zasahovat a tyto zásahem dotčené fotografie rozmnožovat. Obsah výročních zpráv včetně fotografií můžete zobrazovat na obrazovce počítače nebo mobilního telefonu, můžete si tisknout jednotlivé stránky na papír (avšak nikoliv pořizovat jejich fotokopie) a tyto stránky ukládat v elektronické podobě na disku nebo ve svém mobilním telefonu (avšak nikoliv na serveru či jiném paměťovém médiu zapojeném do sítě) výhradně pro své vlastní osobní a nekomerční účely.

Souhlasím s uvedenými podmínkami užívání výroční zprávy.

Ano   Ne

Příprava náhledu

    Proč kupujeme média? Kellnerovy plány vysvětluje minoritní akcionář PPF
    18/11/2019

    Společnost PPF rozjíždí expanzi v novém oboru – v médiích. Mediální strategii skupiny vysvětluje v rozhovoru pro Seznam Ladislav Bartoníček, minoritní akcionář PPF zodpovědný za telekomunikace.

    Ladislav Bartoníček stál u samých počátků PPF a patří k nejbližším spolupracovníkům jejího majitele Petra Kellnera. V rozhovoru mluví rovněž o dění v biotechnologické divizi skupiny PPF, firmě Sotio, kterou do loňského února vedl jako generální ředitel. A také komentuje pověst, jakou PPF a Petr Kellner mají ve své domovské zemi.
    PPF začala cíleně propojovat svůj telekomunikační byznys s médii záhy po převzetí operátora O2. Její internetová televize O2 TV je dnes zavedenou značkou na českém i slovenském trhu.
    Nedávno skupina v Maďarsku majetkově propojila svého operátora Telenor se státní Antennou Hungária, která provozuje jak televizi, tak rozhlas. V Bulharsku se neúspěšně pokusila koupit televizní společnost Nova Broadcasting. Před měsícem pak oznámila, že uzavřela dohodu o převzetí skupiny CME, která provozuje televize a rádia hned v pěti evropských státech.


    S jakým cílem do médií jdete?
    Oba sektory, mediální i telekomunikační, jsou si velice blízké. Dokonce se to někdy souhrnně označuje jako TMT (Telecommunications Media Technology). Posiluje trend, kdy operátoři chtějí klientům nabídnout nejen propojení, ale i další služby a obsah. A jedním z nejzajímavějších obsahů je televize. Její konzumace se ale čím dál víc posouvá k „video on demand“, ke sledování na mobilech a tabletech. My se domníváme, že tento trend bude pokračovat, a chceme v něm být.


    Když usilujete o mediální firmy jako teď o CME, jde vám víc o nákup obsahu, nebo o nové diváky a posluchače?
    Zaprvé kupujeme profitabilní firmy, které vydělávají peníze. A dále pak lokální obsah. Nejsme schopni a nechceme konkurovat Apple TV nebo Netflixu, zajímavá je pro nás schopnost generovat kvalitní lokální obsah.

    Co si představit pod lokálním obsahem? Vaše O2 TV se zviditelnila hlavně nákupy práv na sportovní přenosy.
    To je právě lokální obsah. Hokejová liga, zápasy českých týmů v mezinárodních soutěžích se správným komentářem a s doprovodným obsahem – třeba Tiki-Taka (sportovní pořad z produkce O2 TV Sport – pozn. red.). Druhým příkladem může být třeba seriál Ulice.


    Nekupujete média také kvůli vlivu? Není to šance, jak ovlivňovat veřejné mínění, společnost a politiku?
    Ne, pro nás je to obchodní příležitost. Hovoříme-li o CME, tak nám bylo předhazováno, že jsme tu transakci udělali kvůli TV Nova. My ale kupujeme televize v pěti zemích a za poměrně velký obnos. Bylo by absurdní takovou investici dělat pro to, abychom mohli pět minut ve zprávách protlačovat nějaký obsah, což jsme nikdy nedělali a dělat nebudeme.


    Nemusíte si všechny ty televize nechat – pokud tedy koupě CME doběhne do konce. Ty zahraniční můžete časem rozprodat.
    Zatím to vidíme tak, že si je necháme.


    V poslední výroční zprávě PPF Petr Kellner vysvětlil svůj pohled na společenské hodnoty. Za základní princip své generace označil „svobodu, pracovitost, podnikavost a úctu k tradicím“. Varoval před „ideologií individuální nárokovosti a rovnostářstvím“. A dodal, že „novodobé ideologie mají tendenci omezovat svobodu, kreativitu a kritické myšlení“. To je jasná názorová pozice, kterou by mohl jako mediální magnát prosazovat. Není i tady motiv vstupu PPF do médií?
    Nechci mluvit za Petra Kellnera a myslím, že úvodnímu slovu ve výroční zprávě byl přisuzován větší význam, než má. My se nechystáme vstoupit do politiky ani ovlivňovat veřejné mínění.


    Telekomunikace a média představují dnes 23 procent vlastního kapitálu PPF, na němž se téměř polovinou podílejí finanční služby. Jaký je cílový stav?
    Jsou to samostatné byznysy řízené samostatnými týmy. Nejde nám o to, aby se divize telekomunikací a médií vyrovnala financím, jde nám o zajímavé byznysové příležitosti. V rámci telekomunikací – bez televize – se dnes bavíme o EBITDA 1,250 miliardy eur. To je spousta peněz. Navíc naše zkušenosti z retailových finančních služeb jsou přenositelné do oblasti telekomunikací. Obecně je retail něco, čemu rozumíme a co nás baví.


    Už řadu let se PPF ve společnosti Sotio věnuje vývoji léků proti rakovině. Je to pro vás pořád taková hodně drahá charita. Věříte, že se dá na biotechnologickém výzkumu vydělat?
    Zatím nás to stojí spoustu peněz, desítky milionů eur ročně. Je to byznys s ohromným rizikem. Kdyby tam nebyla šance, že se nám možná podaří dostat k lidem lék, který zachraňuje životy, asi bychom to daleko víc zvažovali.


    Kdyby se vám ale povedlo dostat na trh lék, který zachraňuje životy, mohl by z toho být velký finanční přínos.
    Kdybychom se tady nepokoušeli o komerční úspěch, tak lék k lidem nikdy nedostaneme. Nemůžeme říct lidem v Sotiu: Bádejte si tu ještě 20 let. To bychom nikdy žádný lék nevyvinuli.


    Kam chcete Sotio přivést?
    Chceme z něj vytvořit farmaceutickou divizi PPF zaměřenou na léčbu rakoviny.


    Srovnatelnou velikostí a záběrem s vaší finanční divizí nebo telekomunikační skupinou?
    Dovedu si to představit. Kromě vývoje léků se budeme muset naučit ještě distribuci a vše, co k tomu patří. V tomto oboru ale není 10 let žádná doba, je to dlouhodobý byznys.


    PPF má za sebou úctyhodný příběh, ale v české společnosti nemá dobrou pověst. Ukázalo se to nedávno: jste nepřijatelní jako sponzor pro Univerzitu Karlovu, vaše snaha o převzetí TV Nova budí obavy. A říká se o vás, že se snažíte ovlivňovat zahraniční politiku podle svých zájmů. Něco děláte špatně, ne?
    Když máte nějaký problém, je to vždycky vaše chyba. Jsem dalek toho říkat, že jsme skvělí a všichni jsou na nás oškliví. Ale on je mediální obraz – nejen PPF – dnes obecně pokřivený. Jde hodně o zvolání, o titulky, je to hodně vidět na sociálních sítích. Lidé si moc nedávají práci o věcech přemýšlet.


    Ale příběh PPF opravdu nebudí v české společnosti zvláštní sympatie. Když řeknete někde ve společnosti „Kellner“ nebo třeba jen obecně „miliardář“, není to vnímáno pozitivně. Zjednodušený mediální obraz celkem přesně odpovídá obecnému cítění. Nevadí vám to?
    Většina lidí se s Kellnerem nikdy nesetkala, je to jen jejich dojem. Ale vzhledem k tomu, že žijeme v Česku, pracujeme tady většinu času, tak určitě to, jaké má PPF jméno, je pro nás zásadní a nemůže nám to být jedno. Lepší komunikace, lepší vysvětlování jsou věci, které jsme podcenili a musíme na tom zapracovat.


    Někdy také slyšíme, že Češi jsou moc plebejští, rovnostářští, že si závidí, že nepřejí úspěšným. Souhlasíte?
    Nevím, jestli to není moc velké zjednodušení. Pravdou je, že 30 let po tom, co jsme se zbavili komunismu, je pro spoustu lidí kapitalismus sprosté slovo. Trochu je to vina politiků, kteří formují veřejné mínění. V poslední době, ač se máme tak, jak jsme se nikdy neměli, jsou hlavní témata neustále negativní. Ve veškerých kampaních jde o vytváření strachu – z uprchlíků, z miliardářů, z korupce. A nezaznívá, že firmy, jako je naše a další podobné, stát někam posouvají. Vytvářejí pracovní příležitosti, generují pro Čechy příležitosti uspět na mezinárodní scéně. Ono to bez podnikatelů nejde.


    Nemyslíte, že na vztahu k bohatým lidem a k úspěchu v byznysu se podepsalo i to, že firmy jako PPF mají kořeny v 90. letech, kdy byly korupce a rozkrádání veřejného majetku zřejmě systémovou součástí přechodu od komunismu ke kapitalismu?
    Já si to nemyslím, protože společenské klima a pohled na podnikatele je horší než třeba před 10 lety. Třeba jsme o tom před 10 lety věděli méně detailů než dnes. Tehdy se také řešila spousta kauz. My se ale bavíme o kauzách starých 25 let! Celá první republika trvala kratší dobu! Přece není možné, aby společnost byla formována tak starými věcmi. Ekonomická transformace nějak proběhla, stala se při ní určitě spousta chyb, spousta problematických věcí – včetně korupce, včetně bankrotů a tak dále. Ale to už je dávno. Měli bychom se starat o jiné věci. Otázka, jestli to mělo být jinak, nedává smysl. Protože na ni nikdo nebude umět odpovědět.


    Jste v PPF prakticky od začátku. Vzpomínáte si, jak jste se poprvé setkal s Petrem Kellnerem?
    Po revoluci jsem tady v Praze studoval speciální program MBA. Jedna spolužačka se s Petrem znala, takže jsme se potkali a domluvili se, že by bylo zajímavé spolupracovat. Pro mne to byla i příležitost aplikovat v praxi to, co jsem se právě naučil. A nějak to zafungovalo.


    Kdy jste vy osobně pochopil, že jste u zrodu firmy, která se vymkne průměru? Že je PPF něco mimořádného?
    Asi neumím říct jeden okamžik. Velkým zlomem ale bylo, když jsme s minoritním podílem díky nějakým dohodám a opcím začali spravovat Českou pojišťovnu. A že jsme ji dokázali opravdu spravit. V tu chvíli bylo zřejmé, že jsme schopni dělat velké věci.


    Je zajímavé srovnat počátky PPF a Motoinvestu, v němž začínal Pavel Tykač. PPF i Motoinvest se po druhé vlně kuponové privatizace snažily ovládnout velkou finanční instituci vlastněnou státem, lákaly vás banky. Vy jste dokázali získat Českou pojišťovnu. Proti Motoinvestu ale stát narychlo přijímal obranné zákony a firma nakonec zbankrotovala. V čem byl rozdíl?
    Neznám historii Motoinvestu zase tak detailně. Ale pravdou je, že Motoinvest byl nesmírně agresivní. Nebylo jasné, co by se s bankou v jejich moci stalo. Vznikl pocit, že by Motoinvest mohl bilanci získaných bank zneužívat. Nevím, jestli to bylo reálné riziko, ale ta obava zaznívala. My jsme se snažili chovat skromněji. Demonstrovat, že nám jde o věc, a ne o zneužití technických rezerv pojišťovny.


    Vám i jim ale přece šlo hlavně o to, dostat se ke kapitálu, který byste mohli rozvíjet. Zvažovali jste limity, co je v honbě za kapitálem ještě přijatelné a co už je moc dravé?
    Uvažovali jsme o tom. Bavili jsme se třeba o způsobu reklamy, do jaké míry je etické nebo neetické děsit instituce nebo držitele investičních kuponů – říkalo se jim tehdy dikové.


    Jakou roli při klíčovém ovládnutí pojišťovny hrály dohody s politiky, schopnost získat je pro své řešení? Pavel Tykač kdysi v jednom rozhovoru řekl, že chybou Motoinvestu bylo, že podcenil jednání s politiky.
    V případě pojišťovny byl jeden zásadní okamžik – jednání o to, jak a kdo by ji měl spravovat, když se dostala do ekonomických potíží. My jsme tehdy byli schopni ČNB a ministerstvo financí přesvědčit, že máme plán, jak ji restrukturalizovat a dostat do černých čísel. Od té doby jsme ale v zásadě s institucemi a politiky nijak neobcovali.


    Mohla by PPF vyrůst do dnešní podoby v jiné době? Bez kuponové privatizace, bez specifických podmínek raného kapitalismu 90. let?
    Myslím že ano, ale na jiném poli a při jiných příležitostech. 


    Například?
    Moderní technologie, firmy jako AVG nebo Avast. V určitých dobách se prostě otevírají určité příležitosti. Naší příležitostí byla transformace ekonomiky. To ale neznamená, že ty možnosti neexistují dál. Náš sen třeba je, že v biotechnologiích uděláme také díru do světa.


    Co byly po pojišťovně další klíčové momenty při budování PPF?
    Další významný okamžik byl, když jsme v rámci portfolia pojišťovny získali firmu Moravská leasingová společnost. Ta firma na tom nebyla dobře. Tehdy jsme se rozhodli, že místo toho, abychom ji zlikvidovali, pokusíme se naopak ten byznys model rozvinout.


    To bylo vaše první setkání se spotřebitelskými úvěry?
    Jasně. My jsme si řekli, to je zajímavý byznys. Příležitost, kterou jsme uchopili ve správný čas a pomocí správných lidí.


    Byla zlomovým momentem v historii PPF i první investice do TV Nova? Finanční spekulace, která vám přinesla asi deset miliard a spojila Petra Kellnera s Jiřím Šmejcem.
    Určitě, to byl další zlomový moment. Zejména kvůli spojení s Jirkou Šmejcem. A nejde jen o něj. Kvůli řadě lidí, která tehdy přišla, je PPF tam, kde je.


    Další zlomové momenty vaší historie?
    Určitě spojení s Generali. V jisté fázi bylo zřejmé, že s Českou pojišťovnou nejsme schopni přidat takovou hodnotu jako spojením s velkou nadnárodní firmou. A to nás velmi posunulo. Jednak jsme se naučili, co znamená být partnerem s globální firmou – v dobrém i zlém. Rozšířili jsme si teritorium, protože jsme řídili Generali PPF Holding činný ve 14 zemích. A ve finále jsme z toho holdingu vystoupili za velmi zajímavých finančních podmínek.


    A pak přišel zlomový vstup do telekomunikací. Také jste ale prošli několik slepých uliček. Hodně jste narazili v Rusku. Nejdříve jste neuspěli v pokusu účastnit se ruské privatizace a později jste válčili s ruským magnátem Olegem Děripaskou o pojišťovnu Ingosstrach. Možná byly i bolestnější zkušenosti, o kterých nevíme.
    Ruská privatizační zkušenost pro nás byla unikátní a hrozně firmu posunula.


    Z ruských privatizačních fondů Petra Velikého utrpěla PPF hlavně velkou ztrátu. Na čas jste se z Ruska stáhli…
    Ale strašně moc jsme se toho naučili. A pokud jde o náš souboj s Olegem Děripaskou, na konci jsme z Ingosstrachu vystoupili bez dramatické ztráty. Poučení z toho je, že jsme si ne dost dobře nastudovali reálie a nedobře to vyhodnotili.


    V Rusku není možné svést úspěšnou bitvu s místními magnáty?
    Ono obecně nemá smysl pouštět se do bitev s jinými magnáty… Nepřátelská převzetí ale mohou být velmi výnosná. Vezměte si ovládnutí realitní firmy Orco Radovanem Vítkem. Má z toho soudy, ale pokud to ustojí, byla to velmi efektivní rána, která ho katapultovala v bohatství hned za Petra Kellnera.
    Jsou skupiny a lidé, kteří se zaměřují na takový způsob byznysu. My tak úplně nefungujeme, pro nás není až tak sexy vyhledávat konflikty.


    Také je za sebou máte – třeba ovládnutí Sazky v tandemu s Karlem Komárkem. Stresují vás konflikty?
    Ne že stresují, ale vidím víc příležitostí ve věcech, které jsou kreativní, jdou dopředu, kde mám možnost něco hezkého vymyslet, vytvořit a netrávit mnoho času v právních bitvách.


    Dá se vybudovat nadnárodní impérium bez boje?
    Ne, musíte se umět razantně bránit a určitá tvrdost v konkrétních situacích je nezbytná. Je to ale otázka nastavení hranic, míry.


    Co vyhodnocování rizika? Rusko je pořád dost riziková země, do Číny jste šli jako vůbec první investor v oblasti spotřebitelských půjček, vstupujete na téměř neprobádané asijské trhy. Je riziko základem úspěchu?
    V tom je to dobrodružství. Je to intuitivní, těžko se tomu dá dát jasná struktura. Máte tvrdá data, jak se trh chová, jak vypadá, jak roste, jaký je tam potenciál. Pak se ale ukáže, že reálný život je někdy úplně jiný. Jde o odvahu, intuici a spoustu práce.


    Jaké jsou další podmínky úspěchu PPF?
    Já myslím, že PPF je úspěšná proto, že jsme takoví neposední. A největší neposeda je určitě Petr Kellner.


    Neposeda?
    To je taková humorná zkratka. On je velmi dobrý stratég, je schopen mít dlouhou vizi, spojovat si věci, které nejsou na první pohled zřejmé. Zároveň je schopen jít i do velkého detailu, když je to potřeba. Pohybovat se od „helicopter view“ až po mikromanagement, když to dává smysl. Je nesmírně pracovitý a o byznysu přemýšlí prakticky pořád. Což je pro nás, ostatní kolegy, někdy náročné.


    Petr Kellner prý před časem rozhodl, že PPF bude dělat jen velké obchody – nad 100 milionů eur nebo na trhu nad 100 milionů lidí. Kdy to přišlo?
    Zhruba v období nákupu O2 jsme se dívali na portfolio svých aktivit a řekli si, že menší projekty by měly být součástí firem, které vlastníme, a ne na úrovni PPF. Bylo by to neefektivní. Protože projektu, který má potenciál vydělat 10 milionů eur, musíte věnovat stejně času jako projektu velkému.

     
    Jaká je podle vás role Číny v dnešním světě?
    Je to jiná kultura a je složité aplikovat na ni naši optiku, která vychází z křesťansko-židovské kultury. Neumím soudit jednoduše, říct – je to represivní režim…


    Evropským měřítkem to ale represivní režim je, ne?
    Evropským měřítkem ano, ale je otázka, jaké jsou funkční alternativy.
    Spousta lidí – je to třeba jasný názorový proud na pražské radnici – vám řekne: Neměli bychom s nimi obchodovat, když nedodržují lidská práva.
    Je to každého volba. Nevím, jestli tento názorový proud nevychází jen z úrovně novinových titulků, nakolik ti lidé znají realitu, nakolik si to odpracovali. Asi nemá smysl, pokud má někdo takový názor, mu ho brát. Ale pokud někdo řekne, nebudeme s Čínou obchodovat, pak jeho místo okamžitě zaplní jiní: Němci, Francouzi… A pro Čínu je 10 milionů lidí – celé Česko – něco jako jedno jejich menší město. Čínu asi nijak nevytrestá, když s ní Češi přestanou obchodovat.

    Ladislav Bartoníček
    Vystudoval elektrotechniku na ČVUT.
    Už roku 1991 nastoupil do PPF jako výkonný ředitel.
    10 let byl generální ředitelem České pojišťovny – klíčového aktiva, které nastartovalo vznik impéria PPF.
    V letech 2014–2018 vedl biotechnologickou divizi PPF – Sotio.
    Od letošního února řídí PPF Arena 1, holding zastřešující telekomunikační aktiva.
    Drží 0,535 % akcií PPF (jeden ze dvou minoritních partnerů P. Kellnera).

    Videorozhovor s Ladislavem Bartoníčkem. (Video: Zuzana Kubátová, Seznam.cz)

    Zpět na Rozhovory

    Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. O cookies

    Souhlasím